TisknoutTisknout

Se šlapadly i bez nich

V padesátých letech chyběl na trhu lidový motocykl, na kterém by mohli jezdit jak dospělí, tak i čtrnáctiletí kluci. Návrh konstruktérů na malou jednoduchou Jawu Pionýra přišel v tu dobu jako na zavolanou. 

"Na začátku jsme chtěli modernizovat předválečné motokolo Robot. To se nepovedlo, a tak jsme začali od nuly," říká Vlastimil Bezouška. "Měli jsme štěstí, nikdo nám do toho nekecal. Když jsme měli kompletní výkresy prototypu, došlo k velkému zemětřesení. Svobodná Evropa se totiž dověděla o plánech Jawy a prohlásila, že z lidového motocyklu nic nebude. Pak přilítnul ředitel s příkazy shora: Pionýra musíte rychle dodělat! Abychom ve zkráceném termínu stihli prototyp a připravili rozjezd výroby na Pankráci, byl jsem ve fabrice od rána do večera i v neděli. Pinckovi jsme věnovali rok a půl života. Problémy jsme neměli, v prototypových dílnách byli fachmani z meziválečného období, kdy Jawa patřila mezi evropskou extratřídu." 

Několik exemplářů malé Jawy se objevilo v ulicích Prahy v polovině čtyřiapadesátého roku. Motor dovoloval maximální rychlost pětačtyřicet kilometrů za hodinu, na sto kilometrů si nevzal víc než dva litry benzínu. 

První motorky měly místo stupaček pomocná šlapadla, vyvedená z motoru, aby z formálních důvodů vypadaly jako motorová kola, na která nemusel mít jezdec od čtrnácti let řidičský průkaz. Později Ministerstvo dopravy předpisy upravilo a zbytečná šlapadla definitivně nahradily stupačky. 

 

ZPĚT