TisknoutTisknout

Nechuť dělat nové věci

Práce na jednosedadlovém pařezu neskončila pro Vlastimila Bezoušku předáním výroby na Slovensko. Už s jeho vývojem měl připravená vylepšení pro další typové řady s jedním nebo dvěma sedadly. 

"Dělal jsem na novém řazení, uložení motoru a na kapotáži. Z pařeza se měl postupně stát malolitrážní skútr. Měli jsme připravený i čelní plexištít. Kromě toho jsme vymysleli silnější motor, aby se na malých motocyklech dalo rychleji jezdit a měl sílu uvézt dva jezdce. Měl stokubíkový obsah. Pak jsme ovšem zjistili, že by se nevešel do rámu, a tak jsme udělali pětasedmdesátku. První kilometry na prototypech natočil motocyklový závodník František Šťastný. Jezdily skvěle."

Nakonec bylo rozhodnuto jinak: Padesátka stačí! vzkázali z ministerstva. Podobně to bylo i s připravenou automatickou spojkou. Do té se v sériové výrobě zase nechtělo povážským strojařům. 

"Byla to velká škoda", pokračuje Bezouška. "V té době jsem cítil, že nebyla chuť dělat cokoliv nového. Ono to platilo nejenom pro Slovensko, ale bohužel i pro závod v Týnci nad Sázavou. Kdybychom uplatnili všechny nápady a patenty na velkých motorkách, byli bychom dodnes evropskou třídou, protože výroba motocyklů měla u nás dlouholetou tradici."

ZPĚT