TisknoutTisknout

Konec fichtlů v Čechách

"Když jsme se v březnu pětapadesátého roku vrátili s Josefem Jozífem, šéfkonstruktérem Jawy, z ženevského veletrhu motocyklů," vzpomíná Bezouška, "řekli jsme si, že se pustíme do vývoje další padesátky Jawa. Ovšem tentokrát do mopedu se šlapadly a velkými koly." 

Uběhly téměř čtyři roky, než z výrobní linky vyjela první série mopedu Jawetta. To už rakovnická Stadionka dva roky vyráběla stejnojmenná motokola. Jejich původní motory - německé Fichtl & Sachs - byly z politických důvodů nahrazeny českými agregáty. První typ Stadionu S-11 vážil šestatřicet kilo, jezdil čtyřicítkou a na sto kilometrů spolykal dva litry benzínu. Dvaadvacítka byla robustnější a celoodpružená. Jízda na ní byla velmi pohodlná. Sportovnější třiadvacítka s dvojsedadlem byla motoricky i designově nejzdařilejší. Bohužel, zájem o ni nebyl tak velký. Na počátku šedesátých let se totiž ukázalo, že motorových kol se vyrábí víc, než o kolik je u nás i za hranicemi zájem, a tak se s výrobou Stadionů v roce 1964 skončilo. Podobně dopadla i motokola z Jawy. Spíš než o malé kubatury měli motoristé v tom čase zájem o silnější dvěstě- a třistapadesátky. Tím se uzavřela výroba mopedů v Čechách. Výroba fichtlů na Slovensku přežila až do konce osmdesátých let. 

"Do pětašedesátého roku jsme byli na světové špičce," připomíná Vlastimil Bezouška. "Úpadek přišel proto, že se koukalo jen na počty vyrobených kusů, a přitom se nekupovaly nové výrobní technologie. Měli jsme na papíře spoustu vynikajících motocyklů, ale nebylo na čem je vyrobit. Z fabrik se postupně stala muzea obráběcích strojů. Investovalo se jen do Škodovky v Boleslavi a Tatrovky v Kopřivnici. To byla velká chyba! Ještě že slávu pařezů, pincků a fichtlů připomínají fandové na různých srazech." 

ZPĚT