TisknoutTisknout

Kde to všechno začalo

V dubnu třiapadesátého roku, krátce po smrti sovětského vojevůdce Stalina, se v závodě Jawy na Pankráci objevil tehdejší předseda vlády Viliam Široký. Vojenský program pro Tatru Kopřivnice musí ustoupit civilní výrobě. Hrozba třetí světové války je pryč. Teď budete vyrábět motocykly. Jsou výhodným exportním artiklem. Musíte je co nejdřív vymyslet. Máte zelenou! řekl tehdy vybrané skupině konstruktérů a vývojářů. 

"Je to paradoxní, Stalinova smrt pomohla vývoji motorek v Jawě," tvrdí Vlastimil Bezouška (80), jeden z konstruktérů Jawy, který pracoval na vývojové řadě malých "padesátek" a později i motorových kol Jawetta. "Začali jsme okamžitě dělat na čtyřech typech kývaček. Ani ne za rok se na prototypu stopětasedmdesátky v Týnci nad Sázavou svezl ministr strojírenství Karel Poláček. Byl nadšený. Nevím, proč potom rozhodl, že motocykly v Jawě skončí a budou se vyrábět v 'Číze' ve Strakonicích. Všichni jsme věděli, že na to nemá." 

V Jawě nakonec zůstaly dvěstěpadesátky a třistapadesátky, do Strakonic šly stopětadvacítky a stopětasedmdesátky. Konstruktérům i vývojářům tohle rozhodnutí dlouho nikdo neřekl. Žili v nejistotě a pomalu se loučili s motorkami. Aby měli nějakou naději pro zlé časy, připravili skoro tajně návrh na malý motocykl s obsahem padesáti kubíků. Jeden z jeho konstruktérů Jiří Mráz ve svých vzpomínkách uvádí: 

"Nakreslil jsem ho v měřítku jedna ku jedné s ležatým motorem, vymyslel jsem pro něj i zadní kyvnou vidlici odpruženou jedním pérem. Pracoval jsem na šasi. Nemělo to být motokolo, ale malý motocykl s šestnáctipalcovými koly. Později se prodával jako Jawa Pionýr 50."

ZPĚT